Prostitutka bohyně III.díl
17. 11. 2008
V patnáctém století se konal nám dobře známý koncil v Kostnici, kde mravokárci upálili Jana Husa. Kostnici během koncilu obsadilo velké množství prostitutek, jelikož právě zde nalezly svou nejvěrnější klientelu -vojáky, učence, ale hlavně duchovní a hodnostáře všeho druhu.
Zdá se komické, že spolu s využíváním jejich služeb zde bojovali proti úpadku papežství. Chudák Jan Hus. Nakonec přeci jen došlo k mravnímu úpadku papežství.
Do Říma přesidlovalo mnoho lidí, proč by toho nevyužily i kurtizány? Vždyť se jednalo se o ženy emancipované, chytré a velmi vzdělané. Uměly psát, číst i zpívat. Objevovaly se na nejznámějších obrazech a mnoho se o nich napsalo. Tyto múzy vskutku oplývaly velkou inspirací. Orientovaly se na nejlepší klientelu, vybíraly si. Najímaly si krásné byty a žily v přepychu.
Tato éra znamenala cechovní pravidla pro prostituci, dávala jí jistý řád a pořádek. Zatěžovala ji daněmi i lékařskými prohlídkami a pokyny, jimž se každá z nich musela podřídit. Obvykle nosily červenou stužku, či odznak na rameni. Dodržovaly i hygienická pravidla.Staré záznamy přesně popisují, co nutno provést před přijetím dalšího klienta. Vzhledem k tomu, že renesance patřila mezi období ignorování nějaké osobní hygieny, kdy se chodili mýt snad jen plebejci, prostitutky zářily čistototou, nepoužívaly tunu různorodých parfémů a snad i proto svou krásou zastínily sebevětší šlechtičny. Přesto zde zůstala snaha vytěsnit tyto ženy z měst. Lidé tak chtěli zabránit epidemiím syfillis, která mařila veškeré potěšení z těchto ženštin.
V sedmnáctém a osmnáctém století měla velkolepost a luxus navrátit klientelu a důvěru v prostituci. Speciálně vyškolené prostitutky absolvovaly vyjížďky v kočárech, kde si domlouvaly schůzky. Za Jiřího III. vznikl první dvorní nevěstinec. Dámy chodívaly v odvážných toaletách. Zúčastňovaly se plesů. Téměř všechny se do tohoto postavení vypracovaly z ulice.
V osmnáctém století se prostituce vyšvihla na post nejoblíbenější oblasti zábavního průmyslu. Na provozu nevěstinců se podílela desetina londýnského obyvatelstva.
Benátky vyhnaly tyto ženy z města, nicméně je musely brzy shánět nazpátek za vysoké odškodné. K tomu všemu se staly nejlepšími informátorkami. Inu, leckterý muž po sexuálním vybití řekne i to, co nechce. Prostitutky zasahovaly tudíž do politiky.
Paříž v osmnáctém století patřila mezi nevyhledávanější města lásky. Nazývaly ji hříšným Babylónem.Mezi nejznámější jejich místa pohybu patřil i Palais Royal. Prostitutky se procházely po zahradách a přijímaly pozvánky.
V r. 1836 však všechny kurtizány odtud vypudili.
V Paříži existoval hlavní inspektor, jež pomocí seznamů evidoval všechny prostitutky. Měl tu možnost každý měsíc vyřadit třista až čtyřista dívek, odeslat je do špitálů či za hranice města a také pokutovat hostinské nebo ubytovatele za přijetí prostitutky.
V Rusku toto nejstarší řemeslo vykonávaly převážně cikánky a Estonky, které tímto unikaly doživotní dřině v nevolnictví na panských polích. Nejhezčí z nich se pak uchýlily do měst.
V dalším dílu se dozvíte, kdo byl odpůrkyní prostituce a rovněž pár jmen těch nejznámějších evropských prostitutek
Zdá se komické, že spolu s využíváním jejich služeb zde bojovali proti úpadku papežství. Chudák Jan Hus. Nakonec přeci jen došlo k mravnímu úpadku papežství.
Do Říma přesidlovalo mnoho lidí, proč by toho nevyužily i kurtizány? Vždyť se jednalo se o ženy emancipované, chytré a velmi vzdělané. Uměly psát, číst i zpívat. Objevovaly se na nejznámějších obrazech a mnoho se o nich napsalo. Tyto múzy vskutku oplývaly velkou inspirací. Orientovaly se na nejlepší klientelu, vybíraly si. Najímaly si krásné byty a žily v přepychu.
Tato éra znamenala cechovní pravidla pro prostituci, dávala jí jistý řád a pořádek. Zatěžovala ji daněmi i lékařskými prohlídkami a pokyny, jimž se každá z nich musela podřídit. Obvykle nosily červenou stužku, či odznak na rameni. Dodržovaly i hygienická pravidla.Staré záznamy přesně popisují, co nutno provést před přijetím dalšího klienta. Vzhledem k tomu, že renesance patřila mezi období ignorování nějaké osobní hygieny, kdy se chodili mýt snad jen plebejci, prostitutky zářily čistototou, nepoužívaly tunu různorodých parfémů a snad i proto svou krásou zastínily sebevětší šlechtičny. Přesto zde zůstala snaha vytěsnit tyto ženy z měst. Lidé tak chtěli zabránit epidemiím syfillis, která mařila veškeré potěšení z těchto ženštin.
V sedmnáctém a osmnáctém století měla velkolepost a luxus navrátit klientelu a důvěru v prostituci. Speciálně vyškolené prostitutky absolvovaly vyjížďky v kočárech, kde si domlouvaly schůzky. Za Jiřího III. vznikl první dvorní nevěstinec. Dámy chodívaly v odvážných toaletách. Zúčastňovaly se plesů. Téměř všechny se do tohoto postavení vypracovaly z ulice.
V osmnáctém století se prostituce vyšvihla na post nejoblíbenější oblasti zábavního průmyslu. Na provozu nevěstinců se podílela desetina londýnského obyvatelstva.
Benátky vyhnaly tyto ženy z města, nicméně je musely brzy shánět nazpátek za vysoké odškodné. K tomu všemu se staly nejlepšími informátorkami. Inu, leckterý muž po sexuálním vybití řekne i to, co nechce. Prostitutky zasahovaly tudíž do politiky.
Paříž v osmnáctém století patřila mezi nevyhledávanější města lásky. Nazývaly ji hříšným Babylónem.Mezi nejznámější jejich místa pohybu patřil i Palais Royal. Prostitutky se procházely po zahradách a přijímaly pozvánky.
V r. 1836 však všechny kurtizány odtud vypudili.
V Paříži existoval hlavní inspektor, jež pomocí seznamů evidoval všechny prostitutky. Měl tu možnost každý měsíc vyřadit třista až čtyřista dívek, odeslat je do špitálů či za hranice města a také pokutovat hostinské nebo ubytovatele za přijetí prostitutky.
V Rusku toto nejstarší řemeslo vykonávaly převážně cikánky a Estonky, které tímto unikaly doživotní dřině v nevolnictví na panských polích. Nejhezčí z nich se pak uchýlily do měst.
V dalším dílu se dozvíte, kdo byl odpůrkyní prostituce a rovněž pár jmen těch nejznámějších evropských prostitutek